„Nebesa“ nebo také „božská říše“ Tušita je nebeskou duchovní sférou se zvláštním vztahem ke všem historickým Buddhům minulosti, přítomnosti i budoucnosti. Zde se postupně připravuje každý velký Bódhisattva, jehož zásluhy a duchovní síla plně dozrály, na své následující zrození ve světě lidí,  v němž má dovršit své poslání a stát se plně Probuzeným, Buddhou, Velkým Učitelem následujícího věku.

Tušita je nebeskou sférou „naplněné radosti“, v níž se bytosti podle své karmy rodí jako božstva (sanskrt. dévové, „zářící“, tibetsky lha) ve stavu radostného uspokojení, duchovně vedená a vyučovaná takovýmto  Bódhisattvou. Jde o říši duchovně vysoko přesahující nebe „Třiceti tří bohů“, v němž pod Indrovým či Višnuovým vedením žijí známá védská božstva, ve svých osudech zapředená do bojů s asury (polobohy, daimóny, titány). Bódhisattva sám v tomto nebi Tušita žije a působí v těle „svatého božského syna“ ( sanskrt. dévaputra) jako korunovaný princ.

Stejně tak i Velký Učitel tohoto věku, Buddha Šákjamuni, před svým historickým vtělením na naší Zemi a dosažením plného buddhovství zde duchovně vedl a učil šťastné nebešťany jako princ-déva Švétakétu. Když se naplnil jeho čas, předal korunu/diadém nebeského bódhisattvy svému nástupci Náthadévovi, který se jednou v budoucnu stane příštím Buddhou Maitréjou, a sám pak sestoupil ke svému poslednímu zrození z těla královny Mahámáje v království Šákjů, na území dnešního Nepálu a východní Indie.

Tento náš svátek však připomíná událost pozdější, zvláštní a specifickou.Tradice praví, že do nebes Tušita se po naplnění svého pozemského života přerozují/znovuzrozují vždy i oba rodiče historických Buddhů (jde o karmické vyústění/vyhodnocení zásluh, vzniklých zajištěním zrození a dětství budoucího Buddhy).  Sedm let po dovršení plného Probuzení se Buddha Šákjamuni vypravil poskytnout Dharmu/učení svým rodičům. Svého otce, krále Šuddhódanu, zastihnul ještě zde na Zemi v tomto lidském životě. Avšak jeho matka, královna Mahámájá (jinak Májádéví) zemřela už sedm dní po jeho porodu. Chtěl-li se jí odvděčit za své lidské zrození tímto nejvyšším darem, bylo třeba aby jí navštívil v jejím novém životě,  v nebi Tušita.

Tak Buddha vstoupil ještě jednou do nebes Tušita, aby zde se svou matkou - v jejím novém, božském bytí – sdílel Dharmu. Po tři měsíční cykly učil takto Buddha onu bytost, která byla jeho pozemskou matkou, a spolu s ní naslouchalo mnoho shromážděných božstev, nebešťanů té šťastné sféry. Po třech měsících pak vyslyšel přání a prosby svých pozemských žáků, znovu se rozloučil s říší Tušita a vrátil se zpět k lidem na Zemi.

 

A tento jeho návrat připomíná náš svátek.  

​

​

Autor textu Bernard Hvolka