Třetím ze dnů, které v rámci tibetského buddhistického kalendáře připomínají Velkého Učitele tohoto věku Buddhu Šákjamuniho a Jeho dílo, je „Čhökhor düčhen“ – Svátek Roztočení Kola Dharmy.

K předcházející památce Buddhova zrození a následnému velkému úplňku Mistrova Probuzení a Maháparinirvány ( „Saga Dawa Düčhen“) se podle tradice po sedmi týdnech připojuje slavnost, připomínající počátek Buddhova učení – svátek „Roztočení (uvedení v pohyb) Kola Dharmy“. Aktualizuje vzpomínku na Buddhův historicky první výklad, jímž položil do myslí svých rovněž poprvé naslouchajících žáků základ svého učení, Buddha-dharmy (Buddhovy Dharmy).

   Tento „základní kámen všeho buddhismu“ je uchovávaný a známý jako „Dharma-čakra pravartana sůtra“, „sůtra Roztočení kola Dharmy“.

   „Dharma“ (tibetsky „čhö“) je odvěký sanskrtský výraz pro „zákon“, „zákonitost“, která je zároveň „smyslem“ držícím určitou skutečnost (život, svět, vesmír) „pohromadě“ nebo „ve funkci“. Ve staré Indii bylo toto slovo vždy pociťováno jako pojem pro nejvyšší, povahou kosmu daný duchovní zákon, ať už si ho jednotliví učitelé a školy představovali a vykládali jakkoli. Buddhova Dharma je uvědoměním (a uskutečněním) velké – a přirozené – zákonitosti m y s l i, jejího přirozeného sebe-očištění, osvobození (z nevědomosti) a plného uskutečnění v Bódhi, Probuzení. Jako taková je symbolizovaná a vizualizovaná v obraze k o l a, jehož osm základních paprsků-loukotí představuje osm stupňů či kroků „Vznešené osmičlenné stezky“, jež je k tomuto vysvobození a Probuzení cestou. Toto Kolo Dharmy (sanskrt. dharma čakra. tib. čhö-khor) je tím, co Probuzený musí sám uvést v pohyb – v pohyb, znamenající vývoj a uskutečnění.

    Po svém Probuzení pod stromem Bódhi Buddha Šákjamuni vyslyšel prosbu božstev světa, zastupovaných svými nejvyššími reprezentanty Brahmou a Indrou aby zahájil veřejné učení, které by bylo přístupné všem, kdo budou chtít a dokáží naslouchat. Buddha tehdy proto obrátil své kroky z lesního osamění k městu Váránasí, duchovnímu srdci Indie. Poblíže něho, v proslulém „Gazelím háji“, kde byl volný život antilop chráněn dávným slibem před násilím ze strany lidí, potkal nejprve pět šramanů – lesních poustevníků, svých bývalých druhů, kteří ho dříve opustili pro jeho odmítnutí cesty extrémní askeze. Ti, nečekaně přemoženi mocným dojmem vyzařujícím z jejich bývalého druha, mu nyní začali naslouchat jako učiteli.

   V tomto svém prvním učení, „Dharma-čakra pravartana sútře“, sdílel Mistr s lidmi poprvé výchozí uvědomění si „čtyř vznešených pravd“ o utrpení – strastnosti či neuspokojivosti, která opakovaně svírá a uzavírá lidské prožívání a mysl. Toto uvědomění je nutným začátkem a předmětem motivace i meditace, má-li být tato vždy opět se objevující strastnost opravdu překonána. První pravda „o (skutečnosti) strasti“ ukazuje celý rozměr a dosah této stále opakované zkušenosti. „Strastná“, vnitřně nakonec neuspokojivá je povaha všeho, čeho se člověku pouze „dostává“, co automaticky přijímá a co tak nakonec tvoří celý jeho pasivně, neuvědoměle přijímaný život. Druhá pravda, „o vzniku strasti“, určuje příčinu a zdroj v základním nevědomém ulpívání a neuvědomělé chtivosti. Třetí, „o zániku strasti“,  pak poukazuje na možnost překonání utrpení odstraněním této příčiny a čtvrtá načrtává onu již výše zmíněnou „Vznešenou osmičlennou stezku“- osm organicky propojených kroků vnitřního zvědomění, které tuto strastnost a všechno z ní plynoucí utrpení překonává a ukončuje. Ony, jak už jsme řekli, tvoří osm paprsků, osm loukotí kola Dharmy, které je uschopňují k pohybu.

   V souvislosti s tím Buddha v sútře jasně formuluje potřebný postoj vyvážené „střední cesty“, rovnováhy vzdálené na jedné straně nevědomému ztrácení se v požitcích a na straně druhé i extrémní askezi jako násilí, přemáhajícímu přirozenost.

   Toto nazření nejprve utrpení, strastnosti či neuspokojivosti v jejich skutečnosti a celém dosahu a poté možnosti jejich překonání a proměny přímo ukazuje na porozumění celé zákonitosti podmíněnosti, celého procesu podmíněného „závislého vznikání strasti“. Výklad tohoto „řetězce závislého vznikání“, který Buddha připojil jako další krok v „prvním otočení kolem Dharmy“, je proto v tento den také připomínán.

   Buddhovo první učení v „Gazelím háji“, dnešním Sárnáthu u Váránasí, tehdy přivítali a pozdravili bohové všech světových sfér. Podle jejich slov, tento „pohyb kola Dharmy“ od oné chvíle už nemohl být zadržen, ani obrácen zpět.

   Poprvé v nám dostupné historii se tak plně projevily Tři klenoty: Buddha, Dharma i společenství a řád následovníků – Sangha.  

​

​

Autor textu Bernard Hvolka