V osmi letech započal jeho tradiční studia, během nichž měl mnoho vizí z předchozí inkarnace a zjevil se mu prý i samotný Buddha.

Již v devíti letech byl pozván ke králi Čínského regionu Junnan. Když překročil hranice, čekalo na něj uvítací procesí v čele s králem, který se mu ihned začal klanět. Poklonili se mu také sloni, kteří spínali choboty k nebi a nad jejich hlavami silně hřmělo. Během cesty do paláce je doprovázelo hlasité bubnování. Král posadil mladého Karmapu na trůn vedle sebe, což bylo dle tradic země největší poctou. Král, který měl být formálně proti Buddhově učení, přijal útočiště a stal se Karmapovo věrným žákem. Následně také přislíbil, že do Tibetu na vlastní náklady pošle ročně pět set chlapců, aby se stali buddhistickými mnichy, a také se zavázal dodržovat mír se sousedními územími na dalších třináct let. Po celé zemi vybudoval stovky klášterů a chrámů.

Praví se, že Karmapa byl také v tomto ranném věku požádán o radu, jak se zbavit krajty, která se usídlila v hale paláce v Ladhaku a ani po mnoha pokusech nebyl nikdo schopen ji odehnat. Karmapa poslal zpět vzkaz, který měl být hadovi přečten nahlas. V dopisu stálo, „Krajto, já osobně Ti přikazuji, vrať se bez dalších obtíží do jezera, odkud jsi přišla!“. Když krajta  tuto zprávu uslyšela, začala se toliko třást, že se otřásaly i stěny paláce, odebrala se na ústup a zmizela v jezeře.

Ve věku jedenácti let byl Karmapa schopen učit o příčině a následku a možnostech vykročení z koloběhu znovuzrozování, Dotkl se tak srdcí mnoha posluchačů, kteří se stali jeho žáky.

Také Čínský císař Wu Tsung poslal žádost o Karmapovo audienci. V tu dobu měl 8. Karmapa vizi dvou sluncí na obloze, z nichž jedno spadlo na Zemi. Poslal proto císařovo zástupce zpět s poselstvím, že císař zemřel. To se později ukázalo jako pravdivé.

Následující tři roky strávil po boku Sandže Njenpy Druptopa a pečlivě studoval předávané nauky. Sangye Nyenpa zemřel, když předal Karmapovi všechna učení, která znal. Pár let na to zemřel také Šamar Tulku (1524).  Mikjo Dordže byl žákem několika uznávaných učitelů a obdržel dvacet pět různých odkazů včetně, Vinaja Sutry, slibů Bodhisattvy, úplné transmise od Tilopy a Naropy. Také podrobně studoval všechny aspekty Kalačakra Tantry.

​

Při jedné ze svých cest po posvátných místech, tentokráte k Tsari (hoře ležící blízko posvátné hory Kajláš, na které se přirozeně objevilo vyobrazení Čakrasamvary) potkal několik poutníků, mezi nimiž v jednom chlapci rozpoznal inkarnaci Šamara Tulku, vzal ho s sebou do centrálního Tibetu a korunoval ho jako Šamara Tulku Kunčok Jenlaka. Následně mu předal celou transmisi Kagjü.

Během svého života sepsal komentáře k Vinaja Sutře, Prajnaparamitě, Abhidharmě a mnoho děl o Mahamudře. Založil několik klášterních vysokých škol. Na počest svého učitele Sandže Njenpy sepsal duchovní praxi zvanou čtyři praxe Guru jógy. Věnoval se také poezii, malbě a sochařství, vytvořil ,mimo jiné, svou podobiznu z mramoru poté, co měl vizi Sakja Pandity  (1182–1251, je považován za emanaci Maňdžušrího, bódhisattvy moudrosti a jednoho ze zakladatelů linie Sakja) sestupujícího k němu v zástupu Bódhisattvů, předávajíce mu mnohá učení. Když se po vysvěcení sošky zeptal, zda je jeho podobizna správná, soška k údivu všech odpověděla „Ano, samozřejmě!“ 

Všechny své vědomosti a transmise předal 5. Šamarpovi včetně svých osobních knih, spisů, rituálních předmětů a relikvií spolu s předpovědí o jeho příštím zrození a jmenoval ho svým zástupcem.

Řekl, že Karmapové a Šamarpové jsou neoddělitelní a jsou jednotným proudem mysli.

​

8. Karmapa byl příkladem askeze a jednoduchosti. Během jeho parinirvány se na obloze objevilo mnoho příznivých znaků a v jeho popelu bylo nalezeno mnoho drahocenných relikvií.