Karma Pakshi, 2. Karmapa (1204-1283), který se narodil v Chilay Tsakto ve východním Tibetu, byl zázračné dítě. V šesti letech se sám naučil číst a psát, v deseti letech se zjistilo, že má fotografickou paměť, díky níž znal zpaměti mnoho textů, a povídalo se, že už pochopil esenci buddhistické nauky.

Kromě svých intelektuálních schopností měl jako chlapec vlohy pro intuitivní klidné spočívání mysli. Proto, když jej Pomdragpa uvedl do podstaty mysli, dokázal rozvinout spontánní vhled. Po cestě za dalším vzděláním do centrálního Tibetu se setkal s Pomdragpou Sonamem Dorjem, kterému první Karmapa, Dusum Khyenpa, ve vizi řekl, že tento chlapec, Karma Pakshi, bude příštím držitelem linie. V jiné vizi mu Dusum Khyenpa odhalil, že jde o jeho vlastní inkarnaci. Od tohoto okamžiku uznával Pomdragpa mladého chlapce jako druhého Karmapu, čímž byla založena první linie inkarnujících se lamů v Tibetu.

Karma Pakshi se u Pomdragpy učil po dobu jedenácti let. Specializoval se na učení Mahámudry od Sarahy a Gampopy a obdržel kompletní odkaz školy Kagjü. Karma Pakshi také cestoval do Khamu, a protože on i jeho mniši na cestách zpívali mantru Čenreziga, Om mani peme hung, stala se recitace této mantry v Tibetu zvykem.

V Khamu Karma Pakshi stavěl nové kláštery, obnovoval kláštery staré a věnoval se intenzivním meditačním praxím. V té době jej také pozval na svůj dvůr mongolský princ Kublai. Postupem času se Karma Pakši stal učitelem chánů Mongkeho a Kublaie a hodně cestoval po severním a východním Tibetu. Nejen v Tibetu, ale i v Číně a Mongolsku, měl mnoho žáků. Před svou smrtí předal linii Drubtob Urgyenpovi a sdělil mu, že jeho následující inkarnace se zrodí v západním Tibetu.